Grainne,

tenhle přístup se mi velmi nelíbí.

Nejsem rozhodně přítelem půjčování, ale není každý lichvář a někomu může půjčka vytrhnout trn z paty.

Jsem asi zaujatá, ale jedna mně velmi blízká osoba kdysi před lety půjčila ne úplně zanedbatelnou částku rodinnému příslušníkovi, který byl v té chvíli zoufalý, ale když se oklepal, tak se nestyděl naplno prohlásit, že nic nevrátí a že je mu ten věřitel beztoho ještě sám dlužen (nebyla to pravda).

Ta částka nám pak docela citelně chyběla v rodinném rozpočtu (žádná tragédie, ale třeba bychom nemuseli uvažovat, komu z nás koupit na zimu nové boty).

S tímhle přístupem (půjčuj jen tolik, kolik můžeš postrádat, a když ti dlužník nevrátí, je to i tvoje chyba, že jsi blbej) se tedy zatvrdíme a nepůjčíme ani nejlepšímu kamarádovi, ani vlastnímu bratrovi, i kdybychom ho mohli dostat z vážného průšvihu?

Navíc v úvodním příběhu dotyčný nic nepůjčoval, ale poskytoval službu, za kterou nedostal zaplaceno (zakladatelko promiň, já vím, že jste asi platili, beru to jen jako ilustraci). To taky platí, že nemáš nikomu nic takového poskytovat? A jsou pak "blbí" taky třeba dělníci, kteří nedostali za svou práci už třeba několik měsíců plat?