Holt otec blbec! Tvůj syn to zvládl na výbornou! Já se podobně hyperprotektivních matek a otců bojím jak čert kříže...
Proto jsou pro mě dětská hřiště a větší srocení dětí někdy psychicky dost náročná. Pokud možno, tak tam posílám s naší dvouletou dcerkou manžela,
a ten teda hyperprotektivní naštěstí není! Jsou s dcerkou dobří parťáci. A když už, tak se oba snažíme usměrňovat spíš ji ( je totiž hodně kamarádská a upovídaná, a k tomu hódně čiperná až živelná ). Spíš já kolikrát chráním ostatní děti před ní! Ne, nebije děti ( i když o hračky se někdy umí přetahovat rázně ), ale většinou chce každého hned objímat a pusinkovat, něco mu ukazovat, brát za ruce, povídat si s ním...a děti se mnohdy odtahují, je vidět, že je jim to třeba nepříjemné..a já pak zasahuji, aby je ta naše "stíhačka" moc neobtěžovala...