Potřebuji poradit a tak se obracím sem na vás. Budu ráda za jakýkolliv názor. Pokusím sesbýt velmi stručná ale věcná.
Mám spory s tchýní a nemalé...
S manželem jsme 4 roky, on má dvě děti z prvního manželství, z toho syna ve své péči, tudíž s námi trvale žijícího, já mám jedno dítě také z předchozího manželství a společného máme 18 měsíčního syna.
Bydlíme ve starém RD s tchýní, které dům donedávna patřil. Ovšem domek jsme chtěli zrekonstruovat a tak jsme si vzali společnou hypotéku s manželem. Ovšem já jsem trvala na darování domku manželovi, přece se do smrti nezadlužíme na něco, co nikomu z nás nepatří. Tchýně tedy dům darovala, s neuvěřitelnými obstrukcemi, manželovi, samozřejmě s doživotním užíváním nemovitosti (Nic jsem proti tomu neměla, je to přeci samozřejmé, ona daruje dům manželovi, my ho zrekonstruujeme a jí tam necháme bezplatně dožít. Slušné chování, ale jen z jedné strany.) a smlouvou sepsanou jen pro její dobro (ona smí všechno a my nic jen platit. Manžel pro klid v rodině vše tiše podepsl.Nutno ještě podotknout, že je až nepřiměřeně k tomu domu přilnutá. Svého ex-manžela odtamtud dostala a dům mu vzala(byl jeho) a druhou ženu to samé. Není schopná žít dohromady s kýmkoliv jiným, je neuvěřitelně dominantní. Manžela, tedy svého syna tam trpí, jen kvůli financím, ona by sama na provoz a údržbu baráku neměla a také by přišla o vnoučata, ke kterým má také neuvěřitelně divný vztah, myslí si, že je jejich matka,ne babička (jen s těmi z manželova prvního manželství, jiné vnouče nepřipadá absolutně v úvahu)
Tak tedy dům jsme po dvou letech zrekonstruovali a vydobili si soukromí, které nebylo samozřejmostí a s tchýní vrcholili problémy každým dnem. Nejdříve začala štvát proti mě moje nevlastní děti(puberťáky), poté mi dělala každodenní peklo (záměrné zamykání, odemykání, neprůjezdná cesta pro kočár,házení psích h...n na rohožku,hlasité nadávání a posmívání s jejími vnoučaty, v zimě otevřená okna, v létě zapnuté topení, hlasité projevy, když děti spaly, pomlouvání u sousedů, psychické vydírání a vyhrožování, neustálé vyhazování mě a mých "spratků" z manželova domu. Peklo... Měla jsem z ní strach, nechtěla jsem se hádat s psychicky narušeným člověkem,manžela jsem žádala každý den o pomoc. Vyvrcholilo to v den, kdy nechala otevřená vrátka a můj roční syn vyběhl na ulici, ona se jen v pozadí potutelně usmívala. V ten samý den jsem sebrala odvahu a vyběhla jsem na ní, strašně jsem jí vynadala, dostala ode mě facku! Následující měsíc nevím jak jsem to přežila, několikrát mě fyzicky napadla (porvaly jsme se do krve...opakovaně, volala na mě policii, vyhazovala mě věci z bytu na dvůr, řvala na mě ty nejhorší nadávky jaké vůbec existují. To vše před mými malými dětmi.Nevlastní děti stály při ní jen když jejich otec nebyl doma. Manžel nevěděl jak nastalou situaci řešit,chtěl být neutrální, byla jsem na něj naštvaná. Odstěhovala jsem se i s dětmi a chtěla se rozvést. Nečekaně manžel šel za několik dní za mnou. Máme se rádi, rozvádět se nechceme.
Již půl roku bydlíme v jiném městě, manžel ale pendluje mezi mnou a svoji matkou, kam dává i na víkendy, a ted i na prázdniny, svoje dvě děti z předchozího manželství(se mnou bydlet nechtějí, protože se po nich občas něco požaduje). Na dům splácíme hypotéku a ještě k tomu vysoký nájem. Nemůžeme to utáhnout, chce se vrátit, já také, ale za určitých podmínek. máme v tom strašně peněz( kuchyně, koupelny, fasáda, okna atd...)Konečně pochopil, že matka není všechno. Ne taková, která myslí jen sama na sebe...Zvažovali jsme i právníka, který by s ní cokoliv za nás řešil, s ní se prostě nedá mluvit...Prosím o vaše názory...Děkuji