Dceři teď bylo sedm.Nikdy si nehrála s panenkami, ne že by si jen nehrála, ale má k nim odjakživa přímo odpor-asi od třech let, když jí dal někdo do ruky panenku , tak ji štítivě odložila, jako by to byla zdechlá krysa. Když ji chce někdo navléct do sukýnky nebo šatů, nebo nedejbože něčeho růžového , tak se skoro rozpláče.Z takových těch růžových roztomilých věciček , kterými se holčičky nadšeně obklopují, je jí evidentně na blití, preferuje černou barvu. Hraje si nejradši s kluky, ve škole řeší s partou kamarádů, transformery a podobně, je jako jedna z nich.Připadá mi, že kdybych jí ostříhala její dlouhé vlasy do pasu, tak mám doma roztomilého klučinu, včetně chování, vyjadřování.Kupodivu na těch vlasech si zakládá, snese různé účesy, sponky, ozdoby. Formálně se pokládá za holku, ale cítím, že ji to táhne spíš do klukovského světa.