já byla taky taková holčička
a můj commingout přišel až pár let po třicítce. Je fakt, že panenky a holčičí hraní mne tedy nechytilo nikdy, zato fotbal, hokej, kolo a autíčka všeho druhu mne drželo ještě v pubertě. Holky se mi zdály "divný, ubulený,pitomý..." ´Pak se rok s rokem sešel a začala jsem u těch "holek" oceňovat docela jiný přednosti
. Sama mám dvě dcerky, které jsou "holčičí" snad od batolete, samé volánky, sponečky,kabelky a největší sen- boty na podpadku
. Když byly menší, tak mi občas vyčítaly, že nejsem "jako všechny mámy", nemám doma malovátka, sukně, střevíce a kabelky... no ale už si zvykly a docela radostně si podobné propriety pořizují místo mne.