To, jak se citim ja, je muj problem, staram se o to, jak se citi moje dcera(5,5). Kdyz se mi neco nezda, odvolam si ji bokem a ptam se, co a jak. Pokud mi rekne, ze si to poresi, nechavam vecem prubeh, sleduju, a pak doma situaci probereme.
Kdyz se trapi, tak ji zaukoluju nejakym prave dulezitym ukolem, ktery teda vubec nepocka, cimz prerusim onu situaci tak nejak diplomaticky - po cizim hajzlovi, ktery tyra moji dceru nervu, ani neztrapnim svou dceru prehrsem materske pece -jen proste hraju matku prudicku