A je to, a te´d si představ, že jdeš na tu procházku se dvěma dětmi, každé za jednu ruku, a nonstop na tebe mluví a vyptávají se KAŽDÝ NĚCO JINÉHO.
Prostě mluví (spíš křičí než mluví) zárověň, do každého ucha jiné otázky. To je teprve labůžo!
Nejlépe to vyzní třeba při přecházení rušné silnice
Také jsem nemívala daleko k hysterickému pláči.