Ale myslím si, že když se rodič v dítěti moc vidí a neusměrňuje ho vůbec, dítě ho může začít jaksi nezdravě přerůstat, protože není zralé na to, aby si hranice určilo samo.

Anett,
usměrňuju ho tím, že mu na jeho vydírání neskočím a nenechám se jím ovládat. To jsou ty hranice. Nejde o to, že bych se v něm viděla, to je iluze - zrovna včera mi vytkl, že ho před lidma ponižuju - ale o to, že je prostě osamělej, nikoho k sobě nemá a musí si to nějak odžít, než si ty "svoje lidi" najde.