Aktuálně řeším dosti dopředu, jak to vyřeším o vánocích, poněvadž všechny najednou, celou tu sebranku, jak se mají rádi a na mě hledí skrz prsty a vlastně je nezajímám, prostě nemám. To pak kritizuje zas můj partner, že to je prý ode mně sobecké.. Ale mně se dělá fyzicky zle..ted jsme tam byli v létě na pár dní, byli tam pouze rodiče a jedna sestra, doknale mi cizí, a zatímco jiní otcové se baví se svými dcerami o tom, jaký je jejcih snoubenec, naopak můj otec se baví s mým snoubencem o tom, jaká jsem já. Parádní pakárna, myslela jsem že z toho přehlížení vyletím z kůže a jak se partner s mým otcem kamarádíčkuje a nechápe, co je na tom divného.. taky lahůdka. Někd yjsou rodiče určitá zkouška.
Nemohu Ti dostatečně poradit. Mou cestou bylo definitivně se tomu diktátu, co je normální, vzepřít. Matky je mi taky líto, ze zkušenosti mohu říct, že s věkem lidé slábnou a slábnou. Myslím že při tom jak jsem ji ubohou seřvala po porodu až na kost, mne už konečně pochopila, čím mě poškodila. Dokonce vinu přiznala. Ale že bych se na ty vánoce těšila, to nevím. A mít žaludek na to, se na ně o vánocích vyprdnout, to taky nevím..