Já bych jí to teda vůbec neříkala, když bych tušila, že bude ragovat divně. Nechala bych to na pozdějc. Občas bych jí zavolala, pohovořila o tom, že se malý dobře učí, venku je hezky a vařím guláš, projevila bych zájem o to, co dělá ona a hotovo. Víš, upřímně, mně se nelíbí, jak o té matce píšeš, i kdyby realita byla ještě horší. Nebo jak tu někdo psal, že mamku seřval, jak se na něm podepsala. Já jsem teda jako dítě taky zažila různý šílenosti, o kterých bych se styděla někomu říct, ale když vidím mamku, jak stárne a je taková bezbranná, snažím se to všechno odpustit. A vím o pár lidech, kteří to mají podobně. Nakonec i já potřebuju odpuštění od své starší dcery, měla jsem ji docela mladá a blbá, taky to se mnou něměla lehký.