to je něco jako talent,

věř mi, že zkušenost mám osobní i zprostředkovanou velmi blízce.

Dokonce se potkávám s lidmi, co potřebují asi konflikt. Někoho naštvat, vytočit a když se to povede, pak ještě sdělí tomu naštvanému "jsem tě naštval/a, co??"..

Moc se v tom neorientuju, protože nechápu a podobně vnímám to posolení ran. Nevím, co je na tom uspokojivé.

"já ti to říkala" - kdyby říkala by asi stačilo.

ale pocitově se budu vracet k jednomu.. nudný život a už ani Blesk nestíhá, až si narazíš vědce ze zahraničí s vilou, bazénem... tak zase bude pro mamču nudnej, nebo nebude vracet záchodový prkýnko.

mne by sůl do rány ublížila, ale od člověka, kterému věřím, - myslím, že s maminou nemáte dobré vztahy, sůl do rány bolí, ale vcelku.. jako kdyby mi to řekl můj táta kdysi. Vztah na nule, přirovnám, jako kdyby mi to řekl někdo z ulice.

Máma a táta je asi rozdíl, jednu dobu to bylo tak, že ač tátu mám velice ráda, kdyby řekl cokoliv, už mi víc ublížit nemohl.