V práci na pacienty (dospělé): "sundejte si botičky a sedněte si na židličku", doma na manžela: "Běž si umýt ručičky" a všudypřítomná citoslovce typu "bum, bác, hop, jééé..." kdykoli je to možné. Jednou, když byly děti u babičky, jsem si asi u druhé pohádky uvědomila, že jsem si asi ze zvyku sama doma zapnula kouzelnou školku. Kromě toho samozřejmě nesoustředěnost a zapomínání a neschopnost se inteligentně vyjádřit (třeba jsem bráchovi vysvětlovala, že mi aso prasknul výfuk u auta - a nemohla si vzpomenout, jak se tomu říká, tak jsem dlouho popisovala "tu trubičku dole na autě").