Jano,když jsem byla vdaná s prvním mužem, tak nejvíc nám říkal jménem nejstarší syn. Bylo nám dvacet a měli jsme dost jiných starostí, než se podbízet batoleti, hlavně existenčních.
Dělal to z úplně jednoduchého důvodu. Slyšel nás, jak se oslovujeme jmény, a tak nás oslovoval stejně. My mu to akorát nezakázali. Dodnes nevidím důvod, proč to dělat, že jsme jeho rodiče, to věděl a ví. Mě oslovuje dodnes střídavě, tátu - myslím - jen "tati".
Nejmenší holčička,kterou mám s druhým mužem, mě zatím nijak nenazývá, protože jsem stále spolu a asi mě bere jako součást své osoby, tatínek je samozřejmě velká hvězda, "taaaaata". Jí mám relativně dost ve stáří.
Tak jak to mám s tím podbízením?