Pro českou společnost je záliba v titulování všeho druhu charakteristická.
Dánové si tykají všichni všude.
Tykat si s dětmi jsme měli v práci zakázané, ale i kdyby nebylo, do tohohle druhu průkopnictví bych se nepouštěla. O čem jsem s dětmi víckrát mluvila, a co se jim vesměs líbilo, byl způsob oslovovní učitelů v Německu, kde se říká pan/paní a jméno. Myslím, že v Británii je to podobné. Osobně mi to přijde lepší a tak jaksi i důstojnější než pančelkování.
Tykání by mi v principu nevadilo, ale osobně se bojím, že by na to nejen česká škola, ale i celá společnost musely fungovat jinak.