Margit, já se z ato,že nechci a odstraním postižené dítě nestydím. nejde o to, že bych ho nemilovala, tak jednoduché to není, milovat ho budeš vždycky, to je příroda. Ale někdy je to tak lepší.

Ono postižené dítě, pod tím si většinou lidi představí Downíka, nebo roztomilýho ležáčka, pokud sami dýchají, jedí, nemají bolesti, různé kontraktury končetin, epi záchvaty, proč ne? Život s nimi není lehký,ale má pořád smysl. Ale existují i děti,které mají výše vypsané a tam zachraňování považuju za velmi nehumánní.

Ale jak jsem psala jinde, na Rodině se to hemží matkami zdravých dětí,co by "nikdy" a "vždycky"...ach jo, jak já bych s nima měnila,aby věděly...