No nevím, můj synek je ještě malý, ale něco přece jen uklízel a teď vůbec. Podle mě je to tím, že dřív jsem měla čas u něj sedět, povzbuzovat ho, třeba mu něco pomoci, teď na něj houknu "ukliď ty kostky" a myslím si, že až přijdu, tak by se dalo jíst z podlahy - jenomže to u nás neplatí ani na manžela, natož na dvouletý dítě, že.

S tím, že jsi se sotva valila tě samozřejmě chápu, jen mám jiný názor na věc.
Nerodila jsem ve vedru, ale zase mi v chladu tuhne stydká kost, takže jsem chodila jak namrdanej kačer a dítě vodila na provázku, protože kdyby mi utekl, tak už ho nikdy nedoženu.