Tohle je těžký. Já musela poslední třetinu těhotenství proležet, bydlela jsem s klukama a babiček, které byly přesně takhle hodné, staraly se o mně tak, že jsem si ani postěžovat nemohla, ale děsila jsem se, co bude až malá přijde na svět. Veškerá péče, pomalu je krmila, oblíkala, obouvala, veškerá samostatnost šla do kopru. Babička je navíc pořád směřovala ode mně, aby mně nerušili a nedala si říct. U nás bylo ještě to, že mladší syn dvouapůlleťák začal během té doby ubližovat prababičce třeba tak, že ji píchal vidličkou, mlátil vařečkou a ona se na něj usmívala, že je malej a že neví, co dělá, přitom na něm bylo jasně vidět, že moc dobře ví a užívá si to, to jsem se klepala hrůzou, aby se nevybíjel na miminku a nutila jsem je opravdu tvrdě, ať to nedovolí, když jsem toho byla svědkem. K miminku se pak naštestí chovali pěkně, kromě toho, že ho občas omylem zastlali na posteli .