Já bych si třeba nedovedla vážit manžela, kdyby radši opustil rodinu, než žil s vlastním postiženým dítětem
Nikdo neříká, že život postiženého a jeho rodiny není těžký. Je, to samozřejmě. Je to ale relevantní důvod k potratu postiženého? Já znám množství lidí s pohnutými osudy. Leč postižené dítě nikdo z nich nemá.
Je to tak, že záruku na bezproblémový život nemá nikdo. Neexistuje ani větší pravděpodobnost pro to, že bez postiženého dítěte bude rodina šťastná a funkční