Velmi zajímavá diskuse. Dovolila bych si doplnit další rozměr. Moje maminka před 40+ lety, kdy moc testovacích metod nebylo, byla varována, že by se u mě mohla projevit, a to s velkou pravděpodobností, jistá vážná záležitost. Maminka nicméně v žádném případě nechtěla uvažovat o tom, že by si mě nepořídila, nebo aspoň si mě nepořídila s tatínkem
![~;)](/g/s/2.gif)
, v jehož rodině byla tato genetická zátěž. A to ne proto, že by si tak strašně přála děťátko, ale protože by si připadala "nemožně", kdyby byla "bezdětná".
Fakt super důvod pro pořízení dítěte.
OK, narodila jsem se a haha, nic se nedělo. To ty doktory a přírodu ale přelstili, ti mí rodiče, co? Jenže dělo se o 30let později...
A nejlepší na tom bylo to, že v okamžiku, kdy se u mě vážná nemoc projevila, se mě moji vlastní rodiče zřekli, "abych jim nedělala ostudu".
Takže zcela zbytečně riskovali...a ještě to pak nedokázali ustát...
![~d~](/g/s/29.gif)
Měla jsem jim to pak dalších 10let hluboce zazlé a musela jsem to řešit psychologem a kineziologií, abych se z té nenávisti "za to, co mi "provedli", ještě ke všemu na druhou", vůbec vyhrabala. Dneska už se na to z větší části dokážu podívat očima "líp to neuměli
![~6~](/g/s/35.gif)
".