Nechci tě nahlodávat, ale ty svému muži podléháš až příliš. Kariéra je hezká věc, ale vždycky přijdou nějaké super-nabídky, které nebude chtít odmítnout.
Přijde mi, že vy jako rodina jste víceméně přívěškem manžela, na vaše potřeby se nebere zřetel. Nemyslíš, že když kluk těžce nese stěhování /a ten druhý zatím neříká nic nejspíš proto, že je malý/, měl by to manžel vědět a měl by zohlednit i potřeby svých dětí?
Jenže pro něj zdá se je kariéra číslo jedna, vy jste až někde vzadu, vás asi neřeší, ale ty už řešíš, jak zmáknout levou zadní porod v Číně. Neměl by se o to zajímat taky on?

Pokud člověk nemá děti, tak ať kočuje, ale málokteré dítě je odvázané z toho, že nemá kamarády, stálou školku, školu, žádný pevný bod v životě.

To, že jste se plánovitě oba domluvili, že si pořídíte vlastní bydlení, zakotvíte a najednou přijde další nabídka a všechno je zase jinak /nebo se muž ještě nevyjádřil, ale ty už přikyvuješ dopředu, aby snad neměl pocit, že kvůli vám o něco přijde/, mi přijde dost divné.

Já z tebe mám takový pocit, že u tebe je manžel vysoko na piedestalu, všechno pro jeho blaho, klidně obětuješ i blaho dětí /tvé blaho je tvá věc, ale ty rozhoduješ i za ně/, hlavně když bude muž spokojený a o nic nepřijde. Ale nějak postrádám totéž z jeho strany, přijde mi, že si chce hlavně žít po svém a nějak moc ho nezajímá, co tyhle přesuny znamenají pro jeho rodinu.

Aby se ti jednou tahle tvoje politika "můj muž, mé božstvo" ve zlém nevrátila. Zvykneš si ho jet jen sobecky po své koleji a to nemívá dlouhodobě dobré výsledky. Nebude tě brát jako partnerku, jejíž názor je třeba brát v potaz /třeba proto, že ty ho ani nikdy nevyslovíš, abys "ho neučinila nešťastným, frustrovaným, už to, jak se okamžitě vzdáváš vlastního bydlení mi přijde, že muž je pro tebe jednička, to všechno ostatní je podružné a nepokoušíš se ani vést s manželem debaty, prostě to odkýveš, aby byl šťastný/.

Z dlouhodobého hlediska by pro tebe možná bylo výhodnější, aby se muž naučil žít se svou rodinou, brát jí jako stejně cennou součást svého života jako kariéru. Jinak pro něj nakonec skončíte v bezvýznamné roli ocáska.
Jsi naivní, když si myslíš, že jednou tohle někdo ocení a zhodnotí. Většina žen, které se podřizovaly zcela, bezvýhradě a bez diskusí manželovi časem splakala nad výdělkem, protože je manžel přestal brát jako parťáka.

Nemyslím, že by neměl jít za kariérou, ale u vás si jde tedy fest a všechno jde stranou. Aby se jednou nedivil, jak svůj vztah k němu a své dětství popíšou v dospělosti vaše vlastní děti.

Myslím to dobře, přemýšlej o tom.