My si jako děti třeba na chalupě na hřbitov chodily "hrát" rády. Byl hned za chalupou, dospělí tam na nás neviděli. Nehonily jsme se tam, ani nehulákaly, hledaly jsme třeba nejstarší hroby, přemýšlely nad významem těch prťavých u márnice(td vím, že byly sebevrahů), podivovaly se jménům a tak). V trochu pozdějším věku (cca 12-14) jsme "kradly" oheň - do polovypálených vyhozených svíček jsme si napálily z některé hořící a odnesly si ji pryč.

No, nicméně dospělí nás tam nevodili, naopak nás vykazpvaly, když na nás přišli a tak. Děti jsou hřbitovy fascinovány.