Ano.
Mě to napadlo hned, jak jsem četla název tématu, asi se to nehodí, ale musím se vypsat.
Dnes jsem uklízela v kabinetu a vypadly na mě fotky z jedné besedy před snad 8 lety u nás ve škole, měli jsme tenkrát celou velkou nástěnku věnovanou holokaustu.
Byla tam paní a vyprávěla dětem, jak právě chodila s dětmi na procházky na hřbitov a jednou už věděla, že mají v určitý den nastoupit do vlaku, tak si tam s dětmi hrála jako že jsou v parku ve Stromovce...
Pak byla s dětmi rok v Terezíně, tam se narodilo třetí děťátko a nakonec je poslali do Osvětimi (manžel už byl mrtvý, zemřel v Terezíně), obě holčičky ještě nějakou dobu žily, neví jak dlouho, byla si jistá, že asi 2 měsíce, chlapeček batole jí byl odebrán hned po příjezdu, až po osvobození se dozvěděla jak skončil..., přežila jen ona, přišla ještě o rodiče, babičku, sestru a manželovi rodiče...
Omlouvám se, musela jsem to někomu říc, jsem sama doma a od dopoledne na ní vzpomínám.
MMCH děti ani nedutaly a celé 2 hodiny poslouchaly, ani neměly hloupé otázky, jen jedna bezelstná otázka padla od hodného kluka, trochu méně chápavého: ,,Proč jste nesedla na první vlak a nejela domů,,?
Dobrou noc všem.