Vzhledem k tomu, že syn jde do první, tak ano, všimla
Jinak se všichni těší. Prázdniny trávili pro nefungující školku doma se mnou, přičemž já z domu pracuji, takže tak 6h denně se prostě museli zabavit samotní (mají sice zahradu a na ní hřiště, jenže to taky není zábava do nekonečna), nedivím se jim, i když mne to i mrzí...
Manžel má taky depresi, že končí "volnost" (přitom on děti nerozváží ani nevyzvedává a ke kuchyni se též moc nepřibližuje, ale třeba sem tam nakoupí). Já se naopak těším na určitou pravidelnost a hlavně to, že budu mít klid na práci a ne pořád odbíhat dělat svačinu, oběd atd.