Když jsme ve škole dostali k obědu pomeranč, nikdy jsem nechápala, jak ho mám jíst. Oloupat pomeranč bez nože je problém a nůže byl k dispozici jen ten s černu umělou rukojetí, neostrý. A i kdybych si na tom zrasovala prsty a nehty, tak jsem pak zadělaná všude a v jídelně není hned k dispozici umyvadlo. Nakonec jsem to nosila domů a snědla tam, ale myslím, takhle to myšleno není, že se to má sníst po obědě, ne třeba za 4 hodiny doma.