Tylity,
problém není ve starání se o druhé, ale o tom, že to druzí berou jako samozřejmost.
Oni to tak berou, jen když jim to tak brát dovolíš.
Měla jsem něco podobného v rodině - máti se starala o babičku, která to brala jako samozřejmost, protože si od ní matka nechala všechno líbit a jediný protest, který zvládla bylo pohádat se s ní; doma si pobrečela, jak má hroznou matku a na druhý den se od ní zase nechávala ´jebat´. Teď se strašně diví, že já znala úplně jinou babičku, protože já si od ní na tu hlavu kálet prostě nenechala. Lidi tohle poznají a obvykle toho taky zneužijí.
Kolik tady proběhlo debat na téma "já se doma dřu a nikdo to neocení, sousedka/švagrová/kamarádka dělá ve srovnání se mnou prd a ještě ji všichni litují, jak toho má moc/obdivují, jak to zvládá".
Reálně ani tak nejde o to, co děláš, ale jak to prodáš.