uznávám, že to je otázka poněkud zvláštní, na kterou nelze dát jednoznačnou odpověď, ale možná není cílem ani tak ta odpověď, jako samotné přemýšlení o ní.

A myslím, že položil-li psycholog tu otázku právě Tylity, tak to není tak úplně od věci, protože ona má občas sklony "a neměla jsem se radši obětovat až do úplného sebezapření", což se s tím "mít se rád" dost vylučuje, ať je jeho definice jakákoli.

Myslím, že nejde jen tak určit, co to je, mít se "správně rád".

Myslím, že bavíme-li se čistě v rovině "mám-nemám se ráda", tak není relevantní, co je "správné", čili i ten sobec a porušovač zákonů se může mít rád, protože to nesouvisí s tím, zda žije či nežije "správně".

Já bych v tom viděla spíš takové to "považuji sám sebe za tolik cenného, že jsem schopen a ochoten brát ohled i na své vlastní potřeby"?