Kudlo, ty bys byla první, kdo by mě za to sepsul.
Chápající by mě naproti tomu poslali k psychiatrovi.
Myšlenky na ubližování druhým sice nejsou tabu, ale už je nevidím v rovině "norem".

Vymezování se je fajn věc, ale nese sebou určité důsledky a vždycky by člověk měl umět určit hranici vůči konkrétní osobě a předem znát i cíl a své možnosti unést následky.
Já to až tak jednoduše nevidím, spousta lidí se sice umí vymezit, ale neumí se pohybovat na hraně a v okamžiku, kdy ji překročí, neunesou následky. Je to strategie sociálního chování, jsou profese, pečlivě v tom školené a přesto mnohdy ani to nestačí, pokud výcvik nedokáže podchytit konkrétní možnosti toho, kdo se to snaží naučit.

Nemůžeš se např. vymezovat se strachem, nemůžeš se vymezovat za hranou vůči tomu, koho nechceš ztratit a nemůžeš se vymezovat proti sobě. Vždycky musíš zvažovat přínos a ztráty.