Pokud se mohu vyjádřit i já, tak třeba můj syn nikdy neříkal ham, bumbu, bumbat, pa pa, babi apod. Říkal hned pít, jíst atd. Protože jsem s ním mluvila normálně. Já nejsem moc takový ten typ, co když mluví s dětmi, tak se najednou promění v jiného člověka a začne se chovat jinak. Sice se dětem trochu přizpůsobím, ale snažím se na ně mluvit normálně a používat normální slovník. Pro mě je to tak prostě přirozené. Syn tak mluví taky, fázi dětské mluvy, kromě zdrobnělin, téměř neměl. Nebavily ho dokonce ani zvuky zvířátek, které jsem se ho snažila po vzoru ostatních maminek učit.