jj, z babiččiných vnoučat jsem byla jediná, kdo ji viděl takto na konci, bráchové i bratranci si chtěli nechat babičku v paměti uloženou jako tu vysmátou, pohodovou a úžasnou paní, která nás velice obohatila o všechno možné, hlavně o plody zahrady za sebe mohu říct, že čas na babi byl jistě vidět, ale vizáž jako taková byla pořád stejná.. naše babi, ač velmi silná kuřačka, tak zdravotně naprosto v pořádku, zradil ji mozek...
ale na druhou stranu - řekla, že žít si ve svém mikrosvětě je lepší konec života, než aby si ten člověk vše uvědomoval a byl třeba nemocný...