Mě přijde, že jsi na sebe především velmi přísná. Být silný neznamená být dokonalý. Jsme jen lidé a ty toho teď máš opravdu hodně. Takže za mě - buď "silná" a bojuj, ale zároveň si dovol nebýt dokonalá a občas něco vypusit, zaplakat si.
A pokud jde o okolí - v takových dobách se právě dělí zrno od plev. Kdo to s tebou vydrží, ten je pravý kamarád.
Možná by pomohlo si na chvilku sednout a srovnat si priority. Co z dlouhodobého hlediska je opravdu důležité? Děti, práce, manžel? Co se ti vrátí? Co si (ne)budeš vyčítat, pokud v tom dočasně zvolníš?