To, co prožíváš, je naproto přirozené - máš dlouhodobou těžkou stresovou zátěž, je jasné, že tě to stojí spoustu psychických i fyzických sil. Myslím si, že hledat v někom oporu - vypovídat se, nechat se obejmout, nemuset chvíli nic řešit, je naprosto legitimní právo - asi bych hledala někoho, ke komu mám důvěru a brala to způsobem - jednou podržím já tebe, podruhé ty mne. Jo, taky jsem své kamarádky asi otravovala, když jsem se ocitla v podobně obtížné situaci, jako je ta tvoje, ale stejně tak jsem jim byla ochotna poskytnout totéž, když odcházeli jejich nejbližší nebo měly jinou těžkou situaci. Máš jen jedny síly a musíš fungovat i pro své děti - snaž se s nimi hospodařit rozumně - prober to, co musíš a na věci, které nejsou nezbytné se vykašli, místo nich si dopřej odpočinek nebo něco, co ti umožní se trochu uvolnit, fyzicky se dát do pořádku. Mně pomáhal jakýsi pravidelný řád sestavený z nejnutnějších věcí, abych se donutila fungovat - namíchaný právě s tím, co mi dávalo aspoň trochu dobrý pocit. V době, kdy bylo nejhůř, jsem vydržela - jasné je, že si to pak vybralo svou daň, ale ustálo se to. Pokud by ses chtěla vypovídat - napiš třeba svůj mail, určitě se ti ozvu. Drž se.