Byla jsem v podobné situaci před 8 roky, nevím, jak jsem to přežila - 3 děti od kojence do 5 let, zajistit hlídání a do práce, protože stát se nepostará, manžel v nemocnici 10 měsíců, zima, doma kotel na tuhá paliva. Doteď se mi chce z toho zvracet. Prostě jsem jenom fungovala a spala, na nic jiného jsem neměla čas ani sílu. Nějaké sociální vazby jsem neřešila - jako že bych si někomu stěžovala. Fungovala jsem čistě jako stroj na logistiku, ryze prakticky - kdy který prarodič, které dítě, v kolik kojence hlídačce, který kamarád zajistí opravu čerpadla, která kamarádka zajde s mým dítětem na logo. Přežila jsem to, posílilo mě to. Doporučuji prostě vypnout a soustředit se jen na praktično a nedívat se do budoucna ani do minulosti, žít jenom okamžikem.