laurenko já to dělám tak, mám 5,5 letou s adhd s afektivním strachem z doktorů - už je to teda lepší

ale neříkám do předu, že jí to vnucuju, ale když se zeptá, tak jí řeknu na rovinu to co vím. Když třeba jdeme s bolavým krkem, tak že se jí bude paní doktorka koukat do krku, pravděpodobně udělá výtěr a asi píchne do prstíku na crp (pokud jsou horečky), pokud jdeme na krev a vím o tom předem, tak pokud se zeptá, zase jí řeknu, ano jdeme na krev.. je to nutné proto a proto., očkování - to stejné.. co mi budou dělat... očkovat - je to důležité proto a proto, někdy jeden malý píchanec zabrání tomu, abys byla moc nemocná a msueli tě píchat mnohem víckrát a byla bys třeba v nemocncici

nejstaršímu je 10, ale pokud neví, co se bude dít, tak vyšiluje, takže jemu říkám předem pokud vím, co se bude dít, on je schopnej vyšilovat i kvůli crp a pak se tam s ním perem, někdy radši straším - ne jako straším, ale třeba po antb upozorním, že je možné, že mu budou brát krev (někdy neberou, nevím to nikdy 100%) a taky malé i jemu z ainjekci většinou něco slíbím - malou sladkost aby s eměly na co těšit, neslibuju to za to, že nebrečí (MALÁ brečí skoro vždycky), slibuju to za to, že to prostě vydrží a alespoň se snaží se neprat.