Jak moc dobře tyhle Tvoje pocity znám-už dva roky.
Večery jsou nejhorší,mám pocit že jsem so pobrečela každý večer od té doby,nad vodou mě drží jen mé děti a známí.
Bolestivé je to při usínání-byly doby kdy jsem měla pocity jako Ty-chtěla jsem na několik dnů zalézt někam a prospat tu bolavou dobu a vzbudit se s tím že se mi to jen zdálo.Ale to nešla,děti byly malé-necelý rok a 5let.
Kdysi mi tady někdo napsal že čas pomůže-ale není tomu tak.Je to moc bolavé a myslím že celý život bude.
Nejhorší je když se nemůžeš podělit o pokroky dětí-takže narozeniny,nástup do školy,školky,besídky jsou prolité slzami.
Já si myslím že už bych na vztah byla asi připravená,leč nikde nikdo a tak upínám myšlenky k tomu že mě třeba někdo někde čeká a já konečně nebudu muset usínat sama,bát se při bouřce,...myšlenky že už strávím sama celý život bez lásky mě hodně často taky napadají,snad bude realita jiná a lepší....
Prvních několik měsíců jsem chodila brzo spát abych nemusela trávit večery sama.Nebavilo mě vaření,uklízení-ale pravda tohle vyřešil čas,teď už je to lepší.
Přeji hodně sil a drž se.....