Tyjo, tak to smekám. Já si to představit neumím. Teda nemám s kým bych se dělila o předměty, jsem s dětma sama, ale ani tak... při představě, že přijdu v pět nebo v šest domů a pak jedeme školu, všechny předměty, pak taky se věnovat ostatním členům rodiny, stihnout i s dítětem mluvit o něčem jiném než škole, navečeřet se, domluvit se na zítra, popovídat kdo co zažil a vůbec... prostě přijde mi, že to do reálnýho času snad ani nejde nacpat.
Musíš být děsně utahaná.