Kdo mě nezná, ať se dívá, jsem veselá mašinka,

mašinka-lokomotiva,až můj signál zacinká,

připravte se přátelé, k naší cestě veselé.

Šťastnou cestu, šťastnou cestu! Od hranic k hlavnímu městu

jede, jede vlak, husopaska pasáček,

každý mává na vláček, dokud vidět obláček.

Rychle, rychle-to mám ráda, letím už jak o závod,

telegrafních tyčí řada, běží jako jeden plot,

telegrafních drátů linky, z prorcelánu konvalinky.

Kolejnice měly strach, naříkají ach, ach, ach.

Nebojte se kolejnice, vždyť jste moje pomocnice,

nebojte se přece tak, přeletím vás jako pták.

Nad řekou železný most, těn měl taky strachu dost.

Mašinko, hej-volá k lesu, mám strach, že tě neunesu!

Jen se neboj, kampak s tím, jedna dvě tě přeletím.

U každého nádraží jako voják na stráži

semafor však stál: Dokud nepozdvihnu paži,

ať se nikdo neodváží po kolejích dál!

Dvě průvodčí má náš vlak, Mařenku a Anduličku,

Mařenka je ktrápak? Mařenka má důlek v líčku,

kleště nosí cvaky cvak, Andulička taky tak.

Už je noc, už je tma, na trať svítí světýlka,

to zelené jest pro vlak volný vjezd,

na červené pozor dát, ihned zastavit a stát!

O půlnoci do tmy tmoucí topič a náš strojvedoucí

napínají zrak a když v noci o půlnoci

tisích jisker srší vlak, je to drak, je to drak!

Letí kola jako šipky, přeletěla přes výhybky,

každou výkybku to blaží, když vlak vede do nádraží

až k červené čepici, která řídí stanici.

Bude chvilka odpočinku pro kola a pro, mašinku?

Že jsi šťastně dojela, ty mašinko veselá,

co si budš přát? Kolečka dám spát.

Dlouhé spaní, zahálení pro mašinku správnou není,

kola, kola-to je jich, rozjeti se po kolejích,

honem uhlí, vodu sem, ať zas vidím krásnou zem!

J. Čarek