No podle mě čím víc je podrážděný rodič a zlobí se na dítě, že ono zlobí, tak tím víc dítě "zlobí" ať už si pod tím kdo představí cokoliv. Z mých zkušeností je to tak, že pokud rodič bez nervů a v klidu řeší nějaké konfliktní situace, tak to jde mnohem snáz. A pokud se dítěti bude neustále opakovat, že je zlobivé a dávat mu různé negativní nálepky, tak takové prostě bude. A pokud ho přítel enní schopen zabavit, tak že nemá právo se pak an něj zlobit, protože děti vymýšlejí různé akce z nudy.

Já jsem teda v tomhle věku povolovala dětem dost, kromě nebezpečných akcí a ničení věcí, takže čím méně zákazů, tím méně stresu pro všechny. Ale na hranicích, které vytyčíte trvat a dítěti některé činnosti prostě nepovolit.

A příteli bych neustále dokola a do zblbnutí opakovala, že určité neposlouchání, "zlobení" atd je u dětí snad přece normální, pokud chce mít dítě, které kam posadí tam bude půl dne sedět, tak že si měl pořídit plyšáka
Vysvětlila bych mu, že poslušné, extrémně hodné až ustrašené dítě to má v životě mnohem těžší a dítě, které je potichu, uposlechne v tomhle věku každého rozkazu snad ani neexistuje a pokud jo, tak bych se spíš obávala o jeho duševní zdraví.

Vzala bych ho mezi podobně staré děti na hřiště, do MC nebo kamkoliv, aby se trochu dostal do obrazu, popř. bych se pozeptala jeho matky, jaký byl v tomhle věku on a ať mu to převypráví, pokud teda tchyně nemá za to, že to bylo nejhodnější dítě pod sluncem