Přestože jsem přesvědčená o tom, že duše našich drahých jsou už jinde, místo, kde odpočívá jejich tělo nebo popel, je pro mě důležité. Takže o ně pečuji, chodím si tam za nimi povídat. Rodinné hroby máme rozeseté po 3/4 republiky, nejvíce se o ně stará vždycky ta část rodiny, která je má nejblíže - nakonec je to tak nějak i logické, protože své nejbližší samozřejmě každý pohřbívá do těch hrobů, které jsou mu vzdálenostně nejblíž, my pečujeme o ten, který je v našem městě. Ale pokud jsme někde poblíž těch vzdálených, je návštěva hřbitova automatickou. Vzpomínka na předky a úcta k místu jejich odpočinku je něco, co potřebuji mít v reálné podobě - jsem schopná mít virtuální prostor jako zdroj informací, jako dejme tomu "pracovní prostor", místo pro debaty, které zkracuje vzdálenosti a maže časové dispozice - ale ne jako pietní místo. Čistě z mého pohledu prostě virtuální prostor není vhodný ke všemu, to hlavní v lidském životě by se mělo odvíjet v reálu, ne přes display. Ale každý to může vnímat jinak. Co se týče mrkve a kedlubnů na hrobech - to opravdu ne. Absolutně mi nevadí třeba urny uložené v zahradě, pokud je k tomu nějak uzpůsobená a je tam klidné místo, ale hrob je hrob a ne vysoký záhon...nějak se to příčí mému smyslu pro pietu.