Přidat odpověď
Stalo se nám na návštěvě, že jsme byli svědky pro mě absolutně nepřípustného chování. Dcérenka vyžadovala cosi, maminka jí to nechtěla dát, děvčátko dupalo nožičkama, házelo s sebou, bylo hrubé k mamince, používalo věty a obraty, ze kterých jsem šla pomalu do mdlob, maminka jí pak několikrát přetáhla proutkem a holčička stejně nakonec vyhrála a ještě výtězoslavně dosáhla toho co já jsem tedy chlapcum nedovolila (ale u nás to tedy stačilo na staršího dohodou a mladšímu jsem to 2x pověděla, že takhle né a byl klid), jenže slečna se jim ještě pošklebovala.
Nekomentuji tyhle situace, páč já jsem zatím nikdy problém neměla, a domnívám se, že je to problém mezi matkou a dcerou. Jenže starší o den později vysekl na mě velice podobnou scénu a používal stejné slovní obraty, jako jsme slyšeli ďen předtím. Nechtěla jsem do toho tahat ty dvě, ale ze zoufalosti jsem mu tedy pak řekla, že se mi chování holek nelíbí a doma to prostě provozovat nebudeme. Dneska to zkusil na manžela. Považuji to celkem za přirozené, ale říkám si, páč ty dvě dotyčné jsou naše příbuzné a nevyhneme se jim, jestli tyhle scénky komentovat na místě a nebo si o nich popovídat vždy po návštěvě doma (to mi příjde teda trochu pozdě a i mi je to takový blbí, že je jako pomlouvám za zády...?)
Jak řešíte takové situace?
Předchozí