Setkávám se s tím hodně často - v blízké rodině jsou děti, které mají hranice nastavené úplně jinak než naše - mluvíme o tom, ale až v soukromí. Nemyslím si, že se jedná o pomlouvání, když dítěti na jeho úrovni vysvětlím, proč celá situace vznikla a proč je pro nás podobné jednání na obou stranách nepřijatelné. Pokud mluvím o těch druhých se zachováním úcty a nenálepkuju, pak to vnímám jako pomoc dítěti k tomu, aby pochopilo odlišnosti jednání lidí a důsledků, které z toho plynou. Na návštěvě bych se tomu vyhnula - řekla bych, že by to vyvolalo stoprocentně negativní reakci příbuzných.