Přidat odpověď
Alfo-Omego,
myslím, že část toho je dána tím, že dětí mají málo bezpečného prostoru, naše domovy jsou plné věcí, které můžou ublížit dítěti - dítě může ublížit jim, naše nároky jdou občas proti jejich možnostem, které dobře nevnímáme (např. od ročního dítěte valná většina rodičů nečeká, že počká bezpečně u schodů, zatímco oni uloží kočárek do sklepa; od dvouleťáka už to někteří čekají, i když toho třeba to jejich dítě prostě není schopné, a pak se hněvají).
Akorát podle mě není dobrý nápad proplouvat s dětmi tak, aby se rodiče přizpůsobovali veškerým jejich potřebám. Nehledě na to, že už při dvou dětech můžou jít jejich okamžité potřeby zcela mimo sebe. Podle mě má i přiměřené omezování dítěte svou roli, i v rámci rozvoje toho dítěte.
Jsem ochotná bavit se o míře, mnohdy ji máme zbytečně posunutou a omezujeme děti příliš, neexistují objektivně správné hranice platné pro veškeré obyvatelstvo... Akorát ta knížka, aspoň co jsem pochopila podle ukázek, není o míře, ale o postavení potřeb rodiče principiálně na druhou kolej.
Předchozí