Není to pravidlo, ale často k tomu dochází a důvod už zde zazněl....prostřední je jen málokdy na výsluní, má k tomu nejméně příležitostí, i když to mnohým přijde jako banalita, tyto děti si to v sobě mohou nést celý život.

Nejsou nejmladší ani nejstarší.

Pokud nejsou jiného pohlaví než sourozenci, nejsou ai v tomto výjimeční.

Žijí ve stínu staršího sourozence, který se pro ně stává nedostižným vzorem (za tohle často může škola, srovnávání sourozenců ohledně učení a chování, bohužel stále běžné), ale bývají opomíjeni jako vzor pro mladšího (tím bývá často zase ten nejstarší)....

Život v rodině se často přizpůsobuje nejstaršímu nebo nejmladšímu, u prostředního se většinou předpokládá, že se může přizpůsobit oběma směry.

Tato pozice s sbou nese i již zmiňované výhody, jako schopnost vyjít s většinou lidí, vyjednávat, najít si místo v každé společnosti.....

A na to, jestli a v jaké míře se co projeví, má samozřejmě vliv rodina jako taková, rodinné konstelace (syn narozený po dceři a před druhým synem má v rodině, kde prvorozený syn bere vše, dost výsadní postavení), povaha dětí....rozhodně nejde říct, že prostřední děti to mají nejtěžší....ale dá se říct, že pro to mají největší předpoklady....