Jo, jelikož nejsem nepoučitelná, tak už při podobných činnostech děti zburcuju preventivně a nutím je, aby byly v pohotovosti a asistovaly mi. Sice si někdy připadám, jako když strýc Podger věší obraz, ale je to lepší než balancovat na žebříku a čekat, jestli se ve vedlejším pokoji některé z milovaných dětí zvedne od počítače dřív, než uslyší tupou ránu, jak dopadnu sesypaná na podlahu.