Naši rodiče to tak dělali - říkali mně i mé mladší sestře (prostředníček), v čem jsme podle nich dobré. Jenže... Odmalička nás tak zaškatulkovali a my se obě trápily, snažily jsme se dohnat to, v čem jsme podle nich byly dobré méně... Navíc se časem ukázalo, že jsme si ve svých schopnostech dost podobné, ale rodiče to jako by neviděli - prostě k nám přistupovali tak, jak si nás jako maličké zaškatulkovali. Já byla ta "chytrá" a "rozumná" a sestra ta "manuálně a pohybově nadaná". Jenže sestra byla také velmi chytrá - byla jen o něco málo ve škole horší a rodiče už k ní hned přistoupili stylem "no jo, ty na to nemáš tu hlavu"... a už se vezla... Sestra byla přirozeně pohybově nadaná, ale mně některé typy sportů hrozně bavily, bohužel jsem v tomhle neměla od rodičů podporu, což mě strašně, ale fakt strašně mrzelo...

Takže chválit, ale nikdy neškatulkovat a nesrovnávat