Jsem nejstarší ze 3 dětí, muž je prostřední ze 3 dětí, máme taky 3 děti. Musím říct, že naše sestra, prostřední, je rozený diplomat, vyjde s každým a jako děcka si vyhrála i se mnou i s bráchou, já s bráchou už míň (3,5 roku rozdíl). Taky je pečovatelský typ.
Muž měl dost divokou pubertu, těžko říct jestli si tím kompenzovat to, že je prostřední.

A u nás je to zatím poznat, že prostřední si vynucuje pozornost všelijak, je to trochu zlobidlo. Snažím se jí věnovat, ale fakt je, že je to i povahou - nejstarší si vždycky vystačil sám, miloval zalézt si někam s autama a vydržel u toho věčnost, potom přesedlal na lego. Prostřední si neumí hrát sama, pokud si s ní nehraju já nebo sourozenci tak se potácí od ničeho k ničemu, nevydrží si třeba 15 minut kreslit. Kdykoli se chci věnovat jinému dítěti (malá potřebuje nakrmit, starší udělat úkoly), vleze mi pod ruce, jen aby tam byla taky.