Mám to stejně - tak chápu. Jenže bohužel je to čím dál horší. Já nejsem paralyzovaná, já ječím jak siréna a nejsem k utišení. Na chatě řvu prakticky pořád - no to ne, rodina se snaží pavouky eliminovat - ale občas se zadaří. Pak druhý den slyším - paní XY, zas jste viděla pavouka, že jo, kde byl?
Když mám pocit, že někde kolem je, tak manžel přestěhuje třeba i nábytek - já bych neměla klid.
V ZOO jsme se byli podívat na pavouky a jeden byl asi rozrušen a normálně vyrazil proti tomu sklu - když jsem tam byla. Nikdo mi nevymluví, že na mě neútočí. Útočí.