Kapradino, není třeba dedukovat, jen se naplnily moje slova, je to smutné, ale je to realita.....pokud vše klapne, mohli bychom být už tento víkend pohromadě........ 15.09. bylo rok, co byl Kuba naposledy doma, pak měsíc nezvěstný, největší hrůza a chmura mého života, kdy nevíš, kde je, jestli žije....a pak dostal rozum a po měsíci se ozval a od té doby vím, kde je, je to těžké, ale asi to tak mělo být. Má přítelkyni, která na něj čeká, háček je v tom, že je o 16 let starší, vůbec nevím, jak dlouho jim to vydrží, ale i pár let by stálo za to, aby se od něčeho odrazil....v okolí mám případy, kdy i přes velký věkový rozdíl jsou partneři stále spolu, tak uvidíme...

Adélka je už od června na chalupě s mými rodičí, byla ve školce v březnu, pak celý duben nemocná, pak v kbětnu odchodila 3 týdny a lehla tak dodělaná, že jí naši vzali 1.6. na chalupě k nim do domečku a byla tam měsíc, nabrala sílu, přibrala, spravila se...červenec a srpen pendlovala mezi naším domečkem a od mých rodičů....jsme na tom našem staveništi půlku měsíce, jezdím v každém volnu...včera večer už byla sbalená, že pojede domů, ale babička s dědou byli smutní, tak nakonec jsme jí z auta vytáhli a zůstala s nimi ještě do středy....ale snad už to nějak pořešíme a zůstane doma s námi, chybí mi strašně moc, jsme jako bezdětní, navíc potřebuje děti, pořád říká, že by chtěla nějakého kamaráda nebo kamarádku, je celé léto s dospělýma..... Maki ještě od začátku školního roku nebyla doma, jezdí z intru rovnou do domečku, má to blíže a také chce být tam, teď přijede do města, narodila se jim sestřička, je zvědavá, tak jde k otci o víkendu...Jinak stále doufám, že je v ní kus dobrého, že zůstane svá, neá se ovlivnit, je naprosto jiná, než Kuba, tak snad jí to vydrží....