Barbare, ani naše děti nejsou 100%, ale já mám v tomhle výhodu, že nechodíme do školky, díky častému stěhování nemáme až zas tolik přátel, tak že jedeme prostě nějakou svojí lajnu do které moc okolí nezasahuje. Ale i to je otázka času a pro děti je přirozené odkoukávat..., svým zpusobem to považuji za normální.

Mám vážně stěstí, že ani jedno dítko k takovýmu chování samo od sebe nemá náturu, ale co není, muže být třeba ve třetím vydání. Už takhle vidím, jak jsou synové velice odlišné charaktery, tak kdo ví, co nám osud nadělí. Třeba tu za 2 roky budu řešit, že se naše dcera chová před nejen před návštěvou nesnesitelně a už nevím, čím bych jí praštila.