Zdravím všechny holky tady, co si najdou chvili přečíst moje trapení, trochu snad pochopí a podělí se o svoje zkušenosti...nestojím o odsuzování od "věrných" manželek!!
Žiji již 2 roky s mladším přítelem, je velice pohledný, hodný, nemektá mi do ničeho...děti nemáme, pracujeme na nich a o svatbě se také mluví...takové ideální navenek...až na to, že jsem nedávno potkala...no Pana Božského a o 15 let staršího! Mým životem prošlo už pár mužů a proto mohu s jistotou říci, že to je "on" ! Leč je ženatý...má malého syna...s manželkou si nerozumí, je to kompromis kvůli synovi...klasický scénář! A teď mi vlezl do života, když jsem ho měla perfektně nalajnovaný...nejím, nespím, trápím se....když jsem s ním, jsem jako princezna, je neuvěřitelně galantní, něžný, mám na co si ukáži (mám ten pocit, že on je poblázněn stejně a troufám si říci, že by časem odešel od ženy, spíš čeká na mé rozhodnutí)....a doma jsem spíše služka, sloužící svému králi, ale z lásky. Ten rozpor mě přitahuje...vím, že nejde mít jen to krásné a i Pan Božský má své chyby - ale kterého si vybrat???je možné si nechat oba? nebo je to znamení, že přítel není vhodný pro život a mám od něj odejít (jinak mi vážně vyhovuje ve stylu " roky vedle sebe žijí, ale bez větší známky emocí)? Dala jste někdy nějaká přednost srdci a bláznivému citu před jistotou? litujete toho teď?