Špatné mluvení může být způsobené vývojovou vadou, která se může srovnávat ještě několik let.

Dívala bych se spíš na ty ostatní složky školní zralosti. U některých nevadí, když je už dítě zvládá, u jiných může dojít k vymizení, takzvanému přezrání, a dítě si pak s sebou nese mnohem těžší handicap v podobě pocitu permanentní nudy.

Takže bych sledovala, jak dítě zvládá soustředění na práci, jestli vydrží alespoň 10 minut i u něčeho, co ho tak úplně nebaví. Od vady řeči se může odvíjet špatné sluchové rozpoznávání hlásek, ale také nemusí, takže pokud dítě rozpoznává třeba i jen první písmenko ve slově (sluchem), je na tom dobře.
Pak jde o zájem dítěte o školu a učení. Jsou děti, u kterých se neobjeví nikdy, ale u většiny dětí nastane období, kdy jsou takzvaně nastartované se učit. Běžně to bývá mezi šestým a sedmým rokem. V tu chvíli je baví prakticky cokoliv, kde vidí, že něco nového zvládli, objevuje se výraznější zájem o písmenka, o psaní, počítání a do školy se těší, zatímco školku už pomalu pouští z hlavy. Pokud se toto období prošvihne, dítě nastoupí do školy, až když toto nadšení odezní, tak je pak hodně těžké ho získat pro kreslení koleček a psaní čárek a skládání z písmenek a učení prvních čísel, i když to třeba ještě neumí, je to pro něj nové. Mozek už je v tu chvíli nastartovaný na operace s těmito základními znalostmi, chtěl by dělat náročnější úkoly, ale nezvládá to, protože neumí ještě ty základy. Paradoxně k tomuto přezrání dojde častěji u kluků než u holek, mi přijde, i když kluci k tomu nadšení opravdu dospívají později a také se u nich častěji nedostaví vůbec. Holčičky jsou do začátků školy vybaveny lépe "od přírody", později se to samozřejmě mění, jak přibýv náročnosti a hlavně abstrakce, získávají kluci navrch.
Takže bych se určitě zajímala i o to, jak se ke škole staví to dítko. A počítala bych s tím, že za rok udělá obrovský skok a to co se teď zdá nepředstavitelné, může být v červnu skutečností.
Pak jde také o to, jak si třeba zvyká na změny prostředí, jak je ochotný pracovat pod cizím vedením, jak snáší neúspěch.....je toho celá řada.

Pokud je dítě nezralé jen třeba v jedné z těch oblastí (ale ne teď, nejdříve za půl roku bych se rozhodovala), pak stojí za úvahu ho dát do školy a počítat s menšími obtížemi na začátku, protože jedna věc se dá poměrně snadno dohnat, pokud jsou naplněné ostatní potřeby. Pokud je dítě nezralé ve více směrech, do školy třeba ani nechce, je hodně hravé a ne nějak extra zvídavé, zvažovala bych odklad.

Je ale třeba vzít v úvahu i to, co bude za 9 let. Tomu dítěti bude při ukončení základní školy minimálně 16 let a to je pro většinu těchto dětí opět těžký handicap. V tu dobu už potřebují jiný, než "základkový" přístup, cítí se být skoro dospělými, ale jedná se s nimi jako s malými, prostě proto, že se musí řídit stejným řádem jako prvňáci. Sociálně většinou utečou svým spolužákům už někdy v osmé třídě (dívky ještě dřív, některé už během šesté, začátke sedmé třídy), což je v tomhle věku zvlášť nepříjemné.
Také přechod na střední školu mohou zvládat hůře, v osmnácti, kdy se najednou stávají plně zodpovědnými za další léta svého života, mají před sebou více než dva roky studia a někteří prostě mají "vyletět"....později se nejspíš ke škole vrátí, ale i tak m to přijde škoda.

Takže já jsem i pro zvážení těch vzdálenějších roků, které někomu na prahu první třídy mohou přijít nedůležité. Někdy počáteční menší potíže naučí s těmi potížemi pracovat a mohou předejít pozdějším, psychiku dítěte více zatěžujícím. V první třídě na to to dítě totiž skoro nikdy není samo, má za sebou rodiče a jejich pomoc vítá. Na tom druhém stupni už jsou rodiče jako přímá opora spíše přitěžující okolnost, dítě má potřebu se s tím poprat samo a ne vždy na to stačí....